Moje smutná zpověď

14. listopadu 2014 v 18:53 | Ashlycelebrite
Ahoj, někdo se mi ptal proč přímo nejsem kočkomil/ka. Je to velice těžký... Asi před třemi lety si mám anšla přítele, on měl černého kocourka, který se nerad mazlil a bylo mu 15 let. Jediná já jsem ho ochočila a milovala jsem ho.. Nikdy bych ho za nic neviměnila! Protože on se mnou mluvil a já jsem mu rozuměla! Já jsem se ho zeptala ''Chceš najíst?'' A já jsem slyšela takový vrnění a řekl jovrr. Tento rok nebo před rokem zemřel :'(, nemohla jsem se s nim ani rozloučit, protože mi to zakázali a věděli by, že bych to nesnesla! Od té doby mi připadá, že mě ten černý kocourek (jmenoval se Béďa) obdařil vzláštním darem... Možná, že si budte myslet, že jsem blbá, ale to je FAKT!. Já se s vými zvířati komunikuji a to je tak, že prostě najednou příjdu např.: ke křečkovi a vezmu si ho do ruky a najednou začnu mluvit ''mluvit divně, jak to říct ''roztomile'' a to dibvné mluvení zastupuje mluvení toho křečka a potom já odpovídám normálně.. chápete ne? Třeba dojdu k psovi pohladím ho a začnu mluvit jak idiot ( to mluvení jak idiot vytvyřuje on) a od té doby ''myslím'' nevím ale asi umím trošku komunikovat s nimi, zkrátka mluvit. Říkejte si co chcete, ale pravdu nezakryjete! A vlastně od té doby nejsem přímo kočkomil, ale třetí místo milovníků koček :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss Caroline Miss Caroline | Web | 16. listopadu 2014 v 21:13 | Reagovat

Přiznám se, že mi před několika lety zemřel kocourek, selhala mu nejdříve jedna ledvina, pak i ta druhá. Já taktéž někdy komunikuji se zvířaty, přesněji s mou číčou. ♥ Jsem kočkomilka, protože mám na psy špatné vzpomínky. :D Musím ale celkově říct, že ztráta d. mazlíčka je děsná...

2 ashlyinkaashly(nepřihlášena) ashlyinkaashly(nepřihlášena) | 17. listopadu 2014 v 16:37 | Reagovat

ano to je.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama